pondělí 10. srpna 2015 v 14:11 | štítky: Jídlo Názory

Díky, Bože, za ten dar

Díky, Bože, za ten dar

Už od dětství mě provázel pocit, že kdo si umí upéct chleba, je tak nějak líp vybavený do života.

Díky tomuto přesvědčení jsem se brzy začala zajímat o recepty na chleba a experimentovala s pečením. Někdy se z kuchyně linul černý dým a jindy se nám plnila popelnice mohutnými pachleby připomínající kámen. Svoje neúspěchy jsem prokládala pečením bábovek a buchet, které se vždycky povedou, a po pekařských pádech mi zvedaly pečící sebevědomí.

Ne a ne a ne

Upéct celkem dobrý chléb se mi roky nedařilo. Přesto jsem s většími či menšími pauzami zkoušela zadělat chleba znovu a znovu. Četla jsem x-krát rady jak udělat kvásek, jak nechat kynout chléb v igelitovém sáčku, ale pořád jsem pekla chuťově i vzhledové odporné chlebové hroudy.

Musíš vydržet!

Jednoho dne letošní roku jsem se probudila a věděla jsem, že je něco jinak. Vstala jsem, pustila jsem si video o pečení kváskového chlebu na YouTube kanále Margit.TV a pustila se do tvoření kvásku. Dala jsem do plastové nádoby stejný poměr žitné mouky a vody, zamíchala a zakryla igelitem. Druhý den jsem igelit odkryla a přimíchala trochu mouky a vody a zase zakryla. Takto jsem v kváskování pokračovala pět dní, až jsem odebrala pořádný kus kvásku, zasypala ho moukou, zalila vodou, osolila, okmínovala, ozdobila bylinkami a nechala 12 hodin odpočívat. Často jsem ho chodila kontrolovat, jestli se mu dobře daří, říkala mu básničky (ó, ty milý chlebe, dej nám trochu nebe) a povídala mu, jak moc si přeji, aby se z něj stal pěkný bochník. Po 12 hodinách jsem ho promíchala, přendala do máslem vymazané dortové formy a nechala ho 3 hodiny ještě kynout. Po dokynutí jsem roztopila troubu na 230 °C a šoupla ho tam. 40 minut si hověl v dortové formě, ze které jsem ho nakonec vyndala, aby se 20 minut pekl jen tak bez formy. Když provoněl celý dům, vypnula jsem troubu a vyndala ho vychladnou na mřížku.

Celou rodinu vyrušil ze započaté činnosti a přivábil je do kuchyně. A tak jsme kolem něj tančili, čuchali k němu a klepali na jeho pěkně propečenou kůrku. Když přišel čas na první nakrojení, byla jsem pěkně nervózní. Cítila jsem se hůř než při státnicích.

Chléb jsem rozkrojila a uviděla jsem na pilce vlhké drobky. Došlo mi, že je vlhčí, než je požadováno. Namazali jsme si plátky chleba máslem a tu rázem nám bylo jasné, že i když je vlhký, lepší jsme chuťově nejedli.

Od toho dne pečeme kváskový chléb. Pořád neumíme docílit ideálního vzhledu bochníku, ale přesto nás to baví. A já si připadám zase o kus lépe vybavena do života.

Komentáře

Žádné komentáře

Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář