neděle 23. srpna 2015 v 23:18 | štítky: Příběhy

Hebká stará mikinka

Hebká stará mikinka

Už jsou to dva roky, co jsem stála nad babiččinou dřevěnou bednou a prohrabovala se v ní. Vzpomínala jsem na dobu, kdy jsem jezdila do Samechova na prázdniny a skládala si do tohoto úložného prostoru oblečení. Tentokrát jsem ale neměla v úmyslu do ní věci nandavat, ale vyndavat, prostě dělat to, co se dělá, když vyklízíte dům po svém blízkém zesnulém.

Bedna, ve které je celý můj život

Teta mi k bedně připravila pytel, abych věci, co nechci, s láskou a možná i se slzou v oku věnovala na charitu. A tak jsem brala do rukou jeden kus oblečení po druhém a vzpomínala: tuhle ponožku mi upletla babička z dětského svetru, když jsem jí o vánočních prázdninách říkala, že mě studí nohy. V téhle zelené noční košili babička sedávala pod ořechem, když bylo v noci dlouho vidět. Á, květinová zástěra pro malou pomocnici.

Mikina = nejlepší přítel člověka

Najednou se pod hromadou věcí objevila moje stará červená mikina. Ta mikina, která mě hřála na ozdravném pobytu kdesi mezi palmami za zvuku cikád. Ta mikina, ve které jsem chodila na základní školu a připadala si, že jsem dost dobrá frajerka. Ta mikina, kterou jsem si vyhlídla v písecké Hypernově a zkoušela si ji v kabince přes dvě hodiny jenom proto, abych tátu donutila procedit mezi zuby: "Než tu na tebe čekat, radši si jdu koupit rohlík se slaninou." A za další hodinu řekl: "Než tu na tebe čekat další hodinu, tak ti ji radši koupím." A mamka dodala: "To máš k narozeninám." K narozeninám, které jsem měla mít za půl roku.

Držela jsem v rukou ten červený skvost a přemýšlela, jestli ji pošlu dál, anebo si ji vezmu s sebou. V hlavě se mi rozjela diskuze:

Pavlína Viktoria 1: Tu mikinu nepotřebuješ, je to mikina pro doma a takových mikin máš hodně. Pošli ji dál.

Pavlína Viktoria 2: Musíš si ji nechat, vždyť zahodit ji je jako opustit opravdového přítele.

Pavlína Viktoria 1: V té mikině vypadáš jako holka od táboráku. Tak nechceš vypadat!

Pavlína Viktoria 2: Minimálně až budeš mít v zimě menstruaci a k tomu sentimentální náladu, budeš plakat, žes ji vyhodila, a pokusíš se ji přes inzerci zpětně vyhledat. To bude zase řečí v okolí!

Babičko, zůstaň se mnou

Na chvilku jsem mikinu složila do pytle, abych ji po pár vyčítavých pohledech zase vyndala ven. Asi jsem nějak uvěřila, že dokud budu mít tuhle mikinu, bude babička pořád se mnou. Ale chci, aby babička zůstávala se mnou? Neměla bych ji dát možnost si po smrti dělat, co chce, a ne se otravovat se svým paličatým vnoučetem?

Nakonec jsem si tu mikinu opravdu nechala. Zrovna teď, když se venku ochladilo, ji mám na sobě. Cítím se v ní moudře (víte, co všechno zažila?) a v bezpečí. A pokud mě v ní potkáte venku, uvěříte, že já, Pavlína Viktoria, jsem vážně holka od táboráku a že někde v mojí duši hraje ta nejkrásnější píseň: Já mám mikinu náram náram náram, já mám mikinu náram náramnou.

Máte ve skříni nějaký hodně jetý kousek oblečení, kterého se nemůžete vzdát?

Komentáře

Celkový počet komentářů: 2
  • Pavlína Viktoria
    28. 8. 2015 19:08:03
    Ahoj Baauu. Díky za komentář. Je super, že nám bylo dáno zažít babičky (a ty i prababičku). Máme v životě z čeho čerpat. :-)
    Přidat komentář
  • Baauuu
    24. 8. 2015 13:12:59
    Zvláštní téma moc hezky zpracované... Líbí se mi ten lehký a upřímný styl, kterým je to napsáno. Já na svou babičku nedám dopustit, jezdím za ní moc ráda, a doufám, že ještě dlouho budu moci. I její maminku jsem zbožňovala, prababička také moc ráda sedávala pod ořechem... Mám pocit, že můj cit pro písmo pramení někde v duši prababičky... A věci od babičky mají pro mě nevyčíslitelnou hodnotu, třeba ponožky, co mi upletla, aby mi v zimních večerech nebyla zima. Myslím, že jsi udělala dobře a mikinu si vzala. Baauuu www.baauuu.webnode.cz
    Přidat komentář
Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář