úterý 29. března 2016 v 22:25 | štítky: Příběhy

Jak jsme se najedli řečí

Několik posledních týdnů jsme se pokoušeli šetřit. Vyhýbali jsme se minimalistickým bistrům, noblesním kavárničkám i prověřeným restauracím. Doma jsme sedávali s miskou nastrouhaného tofu a představovali si, že jsme se dali na jogínskou cestu.

Naše snahy nakonec vedly k tlustější peněžence a vnitřní vyprahlosti.

Osvícení, nebo blázinec

Mohli jsme vytrvale pokračovat v odříkání a čekat na prozření. Místo toho jsme se rozhodli o návrat k rozmařilosti a tenčí šrajtofli.

Na oslavu staronového začátku jsme vyrazili do Baifu. Výjimečně jsme nezvolili nebezpečné running sushi, ale sedli si ke stolům po straně. Obsluha nám rychle rozdala meníčka, a tak započalo listování a přemýšlení nad nejtěžší otázkou celého lidstva: Co si mám ksakru objednat?

Ach, ty moje rituály

Ohledně rituálu zvaného výběr jídla mám jasné představy. Potřebuji hodně času k napojování se na své chuťové pohárky a přemýšlení o tom, co jsem snědla za uplynulý den a jaký pokrm by to správně doplnil.

Bohužel na nic takového tady nebyl čas. U vedlejšího stolu seděla mladá žena s pusou perpetuum mobile.

Mlela a mlela a mlela

Co jsme se neměli dozvědět:

– pikantnosti z milování v prvním vztahu

– o dyslektických obtížích bývalého manžela s přednesem jím odeslaných SMS: "Za chvýly uš sem doma...," "chibýš my..."

– platonické vzplanutí k známému gayovi

– detailní popis statku kamaráda s benefity

– nesnášenlivost k mužům nosícím jméno Zdeněk

– názorné předvedení průběhu posledního rande

– kritéria na vzhled u kandidáta na vztah

– rozmlouvání partnera kamarádce

– o životě v práci a životě v noční Praze

– něco málo o dietách, které se osvědčily

Zavaleni cizím soukromím jsme si prostě něco objednali, to něco snědli a vypadli.

Když mě nechce, tak já ho chci

Cestou domů se nám jako ohraná písnička přehrávali slyšené věty: "Když jsem zjistila, že má 171 cm, přestala jsem ho poslouchat." "Já jsem jí říkala, že je blázen a taky byl. Vždyť se jmenoval Zdeněk!" "Jak se někomu líbím, tak mi vadí." "Vypadali jako z magazínu o křesťanských rodinách."

I do postele se mi vloudila vzpomínka: "Zhubla bych, kdybych tolik nechlastala!"

Jsem vcelku tolerantní člověk a možná právě proto už asi nikdy neusnu.

"A pak mi začal takhle hladit stehno."

Komentáře

Žádné komentáře

Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář