úterý 26. dubna 2016 v 00:00 | štítky: Cesty

Jak jsme šli na pampelišky

Slušně se vyznám v ostatních, ale absolutně nedokážu předvídat samu sebe.

Nenapadlo by mě, že se ze mě a mého manžela stanou sběratelé bylin.

Vyrůstala jsem v prostředí, kde se hojně sušily bylinky a houby, nicméně věřila jsem, že se smrtí babičky naši rodinu opouští i toto hobby.

Po babičce NIC

Několik let po babičky odchodu z těla to tak i vypadalo. Mamka je pořád v práci a nás ostatní sběr čehokoliv příliš nefascinoval.

Najednou jako by to na mě v noci skočilo a všechno okolo bylin, hledání, sbírání, sušení, užívání mě zajímá a manžela jakbysmet.

Žijeme mainstream

Začali jsme mainstreamově sběrem medvědího česneku. Byl to trošku oříšek, ale nakonec jsme uspěli.

Jako druhý cíl sběru jsme si dali pampeliškové listy. Pampelišky rostou téměř všude, ale ke sběru se doporučují pouze ty v panenské přírodě. Taková počuraná pampeliška u silnice by mohla při trávení potrávit i chlápka, co hulí jako fabrika.

Je čas pampelišek

Vyjeli jsme tedy do přírody, k lesu mezi dvě malinké vesničky. Sluníčko pěkně hřálo, ptáci zpívali. Ideální čas na sběr pampelišek.

Táta nám půjčil rýpadlo a jako stařešina rodu nám předal zkušenosti. Nejlepší je rýpadlo zatlačit pod kořen pampelišky a pampelišku celou vyrýpnout. Hlínu kolem kořene je vhodné oklepat, ale kořen uříznout až doma, aby nám to štěstí rychle neuvadlo.

Líní lidé milují modernu

Dokud to člověk sám nevyzkouší, nezjistí, že obyčejný sběr pampelišek je náročná práce. Zapotíte se a uplyne moře času, než máte dost materiálu na salát. Taková zkušenost ve mně vzbuzuje vděčnost za moderní dobu, kdy si kdykoliv můžu koupit téměř cokoliv.

I když porýpání si v zemi je hodně osvěžující činnost, kterou alespoň jednou za rok všem doporučuji.

Cholerik má těžké chvilky

Domů jsme přijeli s vrchovatým košíkem pampeliškových listů. Sedla jsem si na terasu a dala se do uřezávání kořenů a čištění. Kdyby venku nebylo tak krásně a já neměla chuť na Nikosův Radikia salát, asi bych se na to vyprdla, vysypala pampelišky na kompost a naštvaně kopla do košíku.

Přemohla jsem se a přesunula se do kuchyně. Každý list jsem pečlivě omyla a všechny dohromady přesně podle Nikose uvařila a dochutila.

Výsledný produkt vypadal jako spařené listy rukoly a i tak chutnal. Táta byl hodně nadšený, já trochu méně.

Určitě se do sběru pampelišek pustíme znovu. Kdo nesbírá listy, ten neexistuje. :-)

Komentáře

Žádné komentáře

Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář