pondělí 18. dubna 2016 v 10:35 | štítky: Názory

Jak se žije bezdomovcům v Praze - recenze knihy Příběhy (z) ulice

Ať už se koukáme na vrahy, drogově závislé, postižené nebo na bezdomovce, vždy je potřeba v nich vidět lidskou bytost.

Nevím, jaké to je narodit se do velkoměsta a zažít první kontakt s bezdomovcem jako dítě na dětském hřišti.

Jsem holka z malého města a o bezdomovcích jsem poprvé slyšela od babičky. Vyprávěla mi o tom, jak úzká hranice byla kolem druhé světové války mezi lidmi bez přístřeší a vesnickou rodinou závislou na zemědělské úrodě a nezapomněla se zmínit, že udělat chlebovou polévku pro žebráka není nikdy ztráta času.

Díky ní jsem měla jasno. Potkám-li tuláka, vždy mu pomůžu.

Naivka jedna

S odstěhováním do velkoměsta jsem procitla a uvědomila si, že celá problematika s bezdomovectvím je prostě mnohem komplikovanější a že jednou chlebovou polévkou nikoho nenasytím, v lepším případě pouze na chvilku potěším.

Jak tedy efektivně řešit otázku bezdomovectví? To byla otázka, která mě pronásledovala každý den, když jsem koukala z okna bytu, procházela metrem, parkem, nádražím.

Když na něco hodně myslíte, přitáhnete k sobě řešení

Čas od času si procházím projekty na Hithit. Zaválo mě to na tuto stránku i v prosinci a zaujal mě tam projekt, kde se vybíraly peníze na vydáni knihy - deníku sociálního pracovníka v terénu, pracujícího s bezdomovci.

Přispěla jsem a těšila se na vydání knihy.

V březnu byla kniha na světě a mohla jsem se pustit do čtení.

Ta knížka je fakt bomba

Mladý sociální pracovník, Petr Freimann, se přihlásil do zimního terénního programu, kde jeho úkolem bylo vyhledávat bezdomovce v Praze, nabídnout jim čaj, kávu a další věci a informovat je o místech, kde se mohou přes noc vyspat, aby si odpočinuli a nezmrzli. V případě zájmu o přespání dovézt bezpřístřešníka autem do noclehárny.

Knížka je deník, kde během 49 dnů vypráví příběhy jednotlivých bezdomovců, kritizuje špatnou provázanost sociálních služeb mezi sebou i mezi přidruženými podniky (DPP, Policie ČR, securiťáci...), filozofuje nad sebou a světem, hodnotí chování jak svoje, tak kolegů, policistů, taxikářů, řidičů DPP, bezdomovců, lidí obecně, polemizuje nad vedením organizace, kde pracuje...

Na začátku knihy vysvětluje žargon sociálních pracovníků a bezdomovců a přidává zápis z jednoho dne, kdy se převlékl za bezdomovce a sledoval, co to udělá s ním a jak budou reagovat lidi.

Nebudu vás natahovat a rovnou napíšu příklad chování lidí v obleku, kteří na něj pokřikovali, že smrdí, přestože byl umytý.

Vyšokovalo mě to

Nejvíc mě překvapilo, jak se k těmto lidem chovají policisté. Jedním slovem: nepřiměřeně.

Kšeftování taxikářů s bezdomovci, kteří jim na objednávku kradou věci, je taky příšernost.

Knížku moc doporučuji. Pomohla mi víc vidět bezpřístřešníky jako jednotlivce a uvědomit si, že stát se bezdomovcem je mnohem snadnější, než se mi chce věřit.

Zaujala vás kniha Příběhy (z) ulice? Objednat si ji můžete zde.

Komentáře

Celkový počet komentářů: 1
  • Rozesivacka
    19. 4. 2016 20:54:21
    Tak to je výborný tip. Knížka mě hodně zaujala, určitě objednám - tady budu i vědět, že jdou peníze na dobrou věc.
    Celkový počet komentářů: 1
    • Pavlína Viktoria
      19. 4. 2016 22:04:09
      Knížku jenom doporučuji. Myslím si, že dozvědět se, jak to doopravdy funguje a ještě přispět, to je skoro jako vyhrát v tombole divočáka. :-)
      Přidat komentář
    Přidat komentář
Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář