pondělí 28. září 2015 v 20:16 | štítky: Jídlo Názory

Jenom pluji

Jenom pluji

Už to dobře znám. Ten pocit, když se probudím a vím, že většinu dne budu trávit ve spacím oděvu a všechno mi bude trvat věčnost.

Od té doby, co chodím do práce, se spontánně probouzím nejdéle v osm hodin. Vždycky se podívám na displej mobilního telefonu a potěším se pohledem na hodiny. Potom si projedu e-maily, fotky na Instagramu a vstávám.

V devadesáti za krásku

Oplachuji si obličej ledovou vodou a vzpomínám na učitelku biologie, která tvrdila, že masáž obličeje ledovou vodou je zárukou krásného obličeje v pozdějším věku.

Za vůní

Do kuchyně své kroky směřuji poslepu, jdu za vůní ovesné kaše, kterou mi připravuje můj drahý.

Ty moje manýry

Po ránu mám svoje manýry. Piji Magnesii s vymačkaným citrónem, pouštím si Óčko Gold (kde obdivuji módní kreace z let šedesátých až devadesátých) a vybírám si u stolu to nejlepší místo pro přítomnou snídani.

Když své místo najdu, zasednu a vyčkávám svoji ovesnoořechovoovocnou bombu. Někdy netrpělivé poskakuji na židli, jindy se zakoukám do televizní obrazovky, že přijdu o okamžik, kdy Jirka pokládá kaši přede mě. Pohled na oranžovou mističku plnou zdraví mě umí potěšit. Popadám lžíci a pouštím se do smyslového dobrodružství.

Říše tvrdých jader

Jazykem po hmatu a po chuti poznávám vlašské ořechy, maliny, goji, med... Při jedení si představuji, že můj jazyk je poutník a cestuje po různých koutech světa. Jednou je v říši tvrdých jader, podruhé v říši šťavnatých plodů, až se brodí přes moře sladkého moku.

Ze snění mě dostane až prázdná miska nebo náhlé zmatení mysli, kdy mě popadne panika: Chvátej, jede ti autobus do práce! Naštěstí si brzy srovnám myšlenky a vím, že každá miska se dá zase doplnit a že o víkendu nepracuji. A tak jdu obhlédnout spíž a lednici, abych se mohla vydat napospas další pochoutce.

Jsem motýl, nech mě tak

Celý den pokračuje v tomto duchu a já si poletuji ve svých myšlenkách jako motýl po louce. Zaujme mě rudý květ? Sednu na něj. Všimnu si modrého květu? Přesunu se na něj. Už mě ale nedoprovází zvuk z televize, ale Enya. Pyžamo, jídlo, pití a Enya. Nejsou lepší společníci na cestu dovnitř.

Máte plující dny? Nebo jste perpetuum mobile?

Komentáře

Žádné komentáře

Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář