čtvrtek 1. října 2015 v 00:00 | štítky: Cesty Jídlo

Mladá Boleslav – Ristorante Antonio a slušné houbové risotto

Mladá Boleslav – Ristorante Antonio a slušné houbové risotto

Minulý rok jsem se díky elektrotechnické exkurzi (ano, slyšíte dobře, elektrotechnické) dostala s partou studentů do Mladé Boleslavi. Kolem doby oběda nám začalo kručet v břiše, a protože všichni účastníci exkurze dostali stravenky, hledali jsme, kde hodnotné papírky vyměníme za (alespoň trochu) slušné jídlo.

Kamarádky chtěly pojíst pizzu, já něco bezmasého, takže jsme po krátké debatě zamířily do restaurace Ristorante Antonio.

Až vyrostu, chci být jako oni

Tehdy jsme v restauraci chytly poslední volný stůl a užívaly jsme si pocit exkluzivity. V Antoniovi bylo několik (tipuji 6) číšníků. Všichni byli stejně oblečení, štíhlí, navonění, vystříhaní...prostě příjemní na pohled. Prostředí bylo čisté, nádobí neotřískané a jídlo super. Kolem nás pili kravaťáci v kožených polobotkách své obědové espresso a při tom si telefonem či tabletem přímo z Antonia řídili svůj business. Každý restaurační detail hlásal kolemjdoucím za okny: "Tohle je top podnik Mladé Boleslavi" a malé děti přisáté na skle poprvé zatoužily mít jednou taky takové povolání jako gentlemani, co seděli uvnitř.

Po roce jsem se na místo úžasného hříbkového risotta vrátila. Původně jsme jeli na výlet do Liberce, ale jak jsem uviděla na dálnici tu velkou modrou značku, která oznamuje, za kolik kilometrů bude sjezd k blížícím se městům, zaostřila jsem na slova "Mladá" a "Boleslav".

– "Jirko, já mám hlad."
– "V Liberci se najíme."
– "Ale já tam vím jen o kavárně a bistru, které bude brzy zavírat."
– "Co tedy navrhuješ?"
– "Zajedeme do Antonia v Mladé Boleslavi, tam to bylo loni super."
– "Tak OK."

Zaparkovali jsme v podzemních garážích mladoboleslavského Bondy Centra a zamířili za hříbky! (Jsem houbový šílenec, miluji houby k snídani, ke svačině, k obědu, k dezertu, v leže, ve stoje...)

Hned při vstupu jsme si všimli, že je tu jiná klientela než před rokem. Číšnici ubyli jak do počtu, tak na kráse. Prostředí už nemělo tu excelentní energii. Všude kolem byla průměrnost.

Jsem skromná, chci jen to nejlepší

Chci pro sebe ten nejlepší servis – jídlo, pití, číšníka, prostředí, hygienu, ale pro jednou jsem si řekla nevadí a popadla jídelní lístek. Byl trochu zašlý, ale i po roce sliboval hříbkové risotto. Zkusím ho? Ale jo, proto tu přece jsem. (Hříbky! Hříbky! Hříbky!)

K risottu jsem si objednala zázvorový čaj a ledový čaj. Obsluha mi přinesla lehce oprýskaný hrneček. Nelíbilo se mi to, ale rozhodla jsem se, že pro dnešní den nebudu za princeznu a pokusím se být trochu víc táborová holka.

Dost dobrá kejda

Risotto mi přistálo na stole. No, vzhledově jasná kejda, ale chuťově pořád moc dobré. Manžel s bratrem si objednali pizzu.

Jedla jsem už hodně pizz a tahle se mi na pohled moc nelíbila. Oznámkovala bych ji tak za 3. Bráchovi ale chutnala a ohodnotil ji za 2 a manžel dokonce za 1 a nazval ji delikatesní.

Já už tam asi nikdy nezavítám, ale pokud pojedete kolem, můžete to zkusit a napsat mi vaše dojmy. Moc by mě zajímalo, jestli vás Antonio okouzlí.

Komentáře

Žádné komentáře

Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář