pátek 26. září 2014 v 08:00 | štítky: Příběhy

Nevzali mě do roboty

Poslední rok bakalářského studia mě natolik znechutil, že jsem začala přemýšlet o nástupu do práce. Pročítala jsem inzeráty a představovala si sama sebe jako kominici se štětkou, asistentku pedagoga s blůzou od inkoustu, nákupčí s kalkulačkou, nebo manažerku s pytlíkem zlatých prstenů. Nevěděla jsem, na jaký inzerát odpovědět, neboť dle popisu hledali na všechny pozice stejného člověka. Někoho spolehlivého, s týmovým duchem, maturitním vysvědčením a s dobrým vztahem k lidem. Nakonec jsem napsala do Lidlu na pozici manažer prodejny. Nabízeli slušné peníze a práci v blízkosti domova.

Sesmolila jsem motivační dopis (ve stylu vezměte mě, nebo budu střílet) a strukturovaný životopis, přiložila podomácku vyfocenou fotku obličeje a poslala. Připravila jsem si nápoj ze zeleného ječmene a čekala u e-mailu, že se něco bude dít. Nedělo se.

Poté, co jsem už zapomněla, že jsem kdysi měla chuť pracovat, mi zazvonil telefon. U telefonu byla personalistka společnosti Lidl a zvala mě na pohovor. Za týden jsem odjela v malých černých do Cerhovic a těšila se na rozhovor s panem Z. V hlavě jsem přemýšlela o filozofii diskontních prodejen, reklamě a produktech Lidlu, když mě sekretářka manažera posadila do místnosti, kde seděli tři starší pánové v obleku. Než se sekretářka vzdálila, podala mi formulář a požádala mě, abych ho vyplnila.

V místnosti bzučela klimatizace, pánové koukali do papíru a pak na mě. Chtělo se mi smát a napadaly mě všeobecně známé důvody, proč do dalšího kola nepostoupím.

  • jsem žena
  • jsem ve věku ideálním pro početí dětí
  • nikdy jsem nebyla zaměstnána na plný úvazek

Před příchodem manažera se ve mně probudil hráč. Když už jsem tady, soutěžní kolo roztočím, co to půjde.

Manažer se s každým přivítal a začal povídat. Povídal o svém životě, trochu o tom, jak to funguje na prodejně a malinko o tom, jakého člověka chce obsadit na místo manažera prodejny. V průběhu dvouhodinového sezení každému položil čtyři otázky, pánovi z oboru jen tři. Tvrdil, že do dalšího kola postoupí ten nejkomunikativnější, neboť o to v práci jde ze všeho nejvíc. Snažila jsem se reagovat přirozeně a k věci. Pán 1 a pán 2 často skákali manažerovi do řeči. K mému údivu mu to nevadilo, spíš naopak. Na konci pohovoru manažer slíbil, že do týdne každému telefonicky nebo e-mailem oznámí, zda byl vybrán do dalšího kola. Při závěrečném slovu výběrčího jsem vytušila, kdo do dalšího kola půjde a kdo ne. Odjela jsem domů a těšila se na zdvořilostní odmítnutí. To se však neuskutečnilo. Po 9 dnech jsem personalistce napsala vzkaz, požádala jsem ji, zda by mě mohla kontaktovat, jak bylo slíbeno. Odpověď nepřišla.

Uplynulo mnoho týdnů a já stále čekám. Čekám na slušnost a doufám, že spolu s dinosaury nevymřela. Čekání si krátím bohulibými činnostmi a těším se na pokračování v institucionálním vzdělávání.

Aktualizováno: Několik dnů po sepsání článku mi z Lidlu nakonec přece jen napsali, že do dalšího kola nepostupuji.

Komentáře

Celkový počet komentářů: 1
  • Bára
    5. 6. 2015 22:36:37
    Ahoooj....co byly takové rozhodující otázky smím-li se zeptat? Tu konkurenci pánů moc nezávidím :))
    Přidat komentář
Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář