neděle 1. května 2016 v 00:00 | štítky: Názory

Nevzdělanost, učitelé a recenze knihy Hyperaktivní předškoláci

Celý život jsem naštvaná kvůli nevzdělanosti a netolerantnosti druhých lidí. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že sama nejsem dostatečně tolerantní a mezery ve vzdělání mám pořádné.

Prohlubuje se mi vědomí a méně se hněvám na ostatní. Tedy jen v případech, kdy je člověk nevzdělaný v jemu cizím oboru.

Pokud se jedná o obor, ve kterém jedinec pracuje a má z něho nedejbože titul, naštvání se neubráním.

Jsem posedlá pedagogikou (nejvíce předškolní a speciální) a psychologií. Dobře vím, že kvalitního pedagoga a psychologa nedělá titul, ale osobnost. Ano, znalosti jsou potřeba, ale když si to v hlavě nepropojíte a znalosti se nestanou součástí vaší osobnosti, to je pak tragédie.

Ten, kdo tě něco pozitivního naučí, je BOREC

V jedné knize věnované psychologii pro učitele jsem četla o výzkumu, ve kterém se zjistilo, že nejtěžší povolání (pokud se dělají dobře) jsou řídit kosmickou raketu a učit skupinu dětí. Chápu, že se tomuto závěru budou smát všichni, co "neprozřeli" a myslí si, že učit je prostě snadné. Ale učit efektivně dokáže jen několik málo procent učitelů, a to nejsou ti, co si myslí, že je normální, aby půlka třídy z jim svěřeného předmětu propadala, nebo dají všem samé jedničky, neboť jsou to úžasná sluníčka.

Mít nadupanou hlavu

V dnešní době je nutné, aby všichni učitelé rozuměli speciální pedagogice a psychologii. Jsem přesvědčená, že absolutně nestačí představit si pod diagnózou člověka, kterého máte vyučovat, jenom jednu holou větu.

Sama na sobě pracuji, a právě proto se s vámi chci podělit o informace z knihy Hyperaktivní předškoláci od Petry Škrdlíkové.

O knize

Autorce se narodila dcera s diagnózou ADHD, a tak se rozhodla ponořit do studia, aby jí porozuměla a mohla ji vychovávat efektivně s důrazem na respekt k její jedinečnost. Svoje samostudium rozšířila o studium na VŠ a založila mateřskou školu.

V knize je dobře vysvětleno, co je to ADHD a jak se projevuje. To ale naleznete ve většině knih s touto tématikou. Tato kniha je unikátní v tom, že ukazuje projevy dětí s ADHD z různých stran. Připravuje čtenáře na mnoho situací, které při výchově děťátka s touto diagnózou mohou nastat a jak na ně správně reagovat. Naopak nabízí i spoustu návodů, jak jej zařadit do kolektivu a pracovat s ostatní dětmi, aby různost chápaly a obohacovala je.

Pár tipů:

Když vidíte, že dítě nedává pozor, sedněte si naproti němu, dotkněte se ho.

Děti z ADHD vypadají, že mají stále energii, ale není tomu tak. Energii neefektivně vybíjejí. Naučte je chodit si odpočinout na křesílko (matraci, polštářek).

Pravidelně s nimi individuálně provádějte činnosti, kde je potřeba být pozorný (např. navlékání korálků). Je důležité naučit se záměrné pozornosti kvůli povinné školní docházce a životu obecně.

Hodnocení:

Publikace je výborná, doporučuji ji pro ty, co chtějí děti pochopit a dobře vychovat.

Ještě jedna ADHD kniha

Kniha Povím vám o ADHD od Susan Yarney je mnohem kratší a po jejím přečtení budete mít lehké povědomí o problematice ADHD. Doporučuji ji také, ale spíše pro děti a pro ty z vás, co vážně nemáte čas číst.

I z této knihy se dá pochopit, že traumatizované dítě, zlobivé dítě a dítě s ADHD se pomohou projevovat podobně, ale potřebují jinou péči.

Komentáře

Žádné komentáře

Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář