úterý 18. srpna 2015 v 22:47 | štítky: Cesty

O Českém Krumlově a propoceném vcelku pěkném dnu

O Českém Krumlově a propoceném vcelku pěkném dnu

Ano, je to tak. Já a můj drahý Jiří jsme se rozhodli přestěhovat do Prahy. Pokud mě čtete dlouho, možná jste si všimli, že jsem se do Prahy pokusila přestěhovat již minulý rok, ale nakonec se mi to nepovedlo, ačkoliv zážitků okolo vybírání bytu mám pěknou řádku. Nyní můžou zaznít vítězné famfáry, tramtadadá, protože už více jak dva týdny opravdu bydlíme.

Čekají nás radikální změny, a tak si snažíme užívat poslední dny volného režimu. A co patří k volnému režimu? Vyhodit si z kopejtka!

Mojí mamku napadlo, že bychom všichni společně mohli navštívit Český Krumlov. Sice tam jezdíme několikrát do roka, ale v létě je nejkouzelnější a to i v případě, že je venku kolem 40 °C. Když byl Krumlov maminčin nápad a ještě je to nejkouzelnější místo v ČR, tak jsme moc neváhali a vyjeli.

Milovníci jídla, stravujte se i mimo Prahu a pište recenze

Cesta kamkoliv je vždycky výzvou, protože ostatní očekávají, že najdu zajímavý podnik, kde se dobře najíme. A tak mi nezbývá nic jiného než na poslední chvíli googlit recenze na svým růžovým smartphonu. Bohužel kvalitní recenze jsou většinou jenom o podnicích v Praze a blízkém okolí, takže občas se musíme dát na pospas osudu a čekat, do jaké restaurace nás vítr zavane. Tentokrát jsem našla několik dobrých recenzí na pizzerii Nonna Gina, tak jsme vyrazili směrem k ní.

Super chlebová pizza a láska pod okny

Nonna Gina je malinká restaurace, která se nachází v historickém jádru Krumlova. Než jsme se usadili, prohlédla jsem si talíře návštěvníků a věděla jsem, že nám tady bude chutnat. Nejvíce nás zlákala chlebová pizza, objednali jsme si ji všichni až na manžela, ten si objednal špagety s domácím bazalkovým pestem. Na jídlo jsme čekali poměrně dlouho, ale protože jsme měli dostatek vody, limonád a piva a seděli u otevřeného okna z výhledem na zamilované japonské turisty, příliš nám to nevadilo.

Jídlo bylo opravdu famózní a ani se nestydím za to, že jsem ze zvědavosti vysmlouvala půlku špaget od manžela výměnou za půlku pizzy.

Taky něco o Romech

Když jsme se najedli, vydali jsme se do uliček rozpáleného Krumlova a kochali se výhledem na zámek, na opilé vodáky a dojímali se nad krásnou hudbou pouličních umělců. Moje mysl se zastavila a spustila se až po zajímavým zážitku. Někde z dálky bylo slyšet, jako by se k nám blížil pěvecký sbor. Jaké bylo překvapení, že onen pěvecký sbor jsou Romové s kytarami na raftech. Prostě nasedli a za zpěvu a zvuku kytar sjížděli Vltavu a fakt jim to šlo.

My + výtvarné umění = láska. Proto jsme si koupili lístek do Egon Schiele Art Centrum a rozutekli se po galerii. Moc se mi líbili práce Karin Pliem a Kathariny Dietlinger a kdybych se dostala do životní situace, že si můžu zakoupit jejich díla, určitě bych si něco pořídila (obraz zachycující lyžaře na sjezdovce od K. Dietlinger by se nám hodil nad pohovku). Díla, která se mi rozhodně nelíbí a nechci je mít doma ani zadarmo jsou od Josefa Váchala, číší z nich negativní energie (údajně se věnoval černé magii) a nerada bych, aby po nás v bytě zůstala "Faustova díra" ve střeše.

Jeden chrupanec, prosím

Na závěr výstavy jsem si už poněkolikáté prošla stálou expozici Egona Schieleho, protože jeho dílo miluji, především ty jeho baráčky. Poté jsem si sedla do sedačky, kolem mě byla samá díla Ondřeje Malečka a já očima pozorovala jeden obraz, pak druhý, třetí...až jsem zalomila. Ano, poprvé v životě jsem usnula v galerii. V galerii, která rozhodně není nudná, ba naopak.

Po výstavě jsme si dali ještě hezké vycházkové kolečko po okolí, při kterém jsme potkali Báru Nesvadbovou zavěšenou do urostlého muže a vedle poletovala dcera Bibi. Na latránu jsme popili kávu, navštívili knihkupectví a jeli domů. Už byl nejvyšší čas, obloha se zatáhla a v dálce lítaly blesky.

Doporučili byste mi nějaké podniky v Českém Krumlově?

Okno pro šmíráky.

Pizza s lilkem a parmazánem.

Karin Pliem.

Obraz, pod kterým jsem si schrupla a díky kterému mě nyní přepadá velká chuť na sbírání hub.

Tady žil Egon Schiele v roce 1911.

Komentáře

Žádné komentáře

Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář