středa 25. listopadu 2015 v 17:19 | štítky: Lidé Názory Příběhy

Rok a 3 měsíce nejsem Blogerkou roku

Rok a 3 měsíce nejsem Blogerkou roku

Už je to 15 měsíců, co vkládám příspěvky na svůj blog a vlastně stále nevím, proč to doopravdy dělám. Když jsem chodila do šesté třídy a nechtěla jsem se učit dějepis, matematiku a přírodopis, zeptala se mě mamka, čím se chci bez znalostí těchto předmětů živit. „Chci být spisovatelkou,“ odpověděla jsem, protože slohové práce mi šly ve škole ze všeho nejlépe a bavilo mě to.

Nejsi jako Natálie Kocábová

Moje odhodlání stát se spisovatelkou ale nebylo příliš velké. Stačilo, aby mi pár lidí řeklo, že na to nemám nebo se tím neuživím („Podívej se na Natálii Kocábovou, je tak dobrá a stejně se tím neuživí, proč by ses tím měla uživit ty?“) a smazala jsem a skartovala všechny svoje texty.

Během adolescence jsem si založila několik blogů na Blog.cz a jeden na iDNESu. Psala jsem o tom, co si myslím, co cítím, přidávala svoje výtvarné práce a snažila se zjistit, kdo jsem.

Anonymita dělá z lidí bestie

Štvala mě strategie blogů na iDNESu, kde jsem nemohla vystupovat pod přezdívkou a bez fotky obličeje, ale lákalo mě zázemí novin, a tak jsem se rozhodla, že na tento blog budu psát o politice a na ty ostatní o všem ostatním. Psaní na blog.iDNES.cz byla pro mě výchovná lekce. První věc, co jsem zjistila, byla, že pokud chci mít co sdělit, musím více číst a o přečteném přemýšlet. Druhé prozření bylo, že anonymita na internetu dokáže z lidí dělat bestie.

„Jsi hnusná lesba,“ psali mi

Chodily mi desítky komentářů, kde jen málokdo chtěl diskutovat o článku. Většina si na mě chtěla vybít zlost, a tak mě sprostě urážela. Psali mi o mých vlasech, obličeji, očích (obličej byl to jediné, co mohli vidět z mé fotky), ale i o mých prsou, oblečení, genitáliích, sexuální orientaci... Nebyla to výjimka, když mi začali i vyhrožovat.

„Nemůžete články podporovat malou bezvýznamnou stranu. Co kdyby jí ve volbách přibyly dva hlasy?“

Moje iDNESácké blogování mi moc dlouho nevydrželo, protože jsem jednoho dne porušila pravidla serveru a byly mi zablokovány některé funkce. Pravidla jsem porušila tím, že jsem napsala dva články o jedné dnes již neexistující politické straně, kde jsem jim vyjádřila svoji podporu. Snažila jsem se s „šéfovou pro iDNES blogy“ vyjednávat, aby mi byly funkce opět aktivovány, ale nepodařilo se. Musela jsem se smířit s tím, že když jedna malá holka píše o straně, která měla 7 členů a ve volbách nesesbírala ani tisíc hlasů, je to špatně. Zatímco když političtí funkcionáři (a desítky dalších lidí) píší o velkých stranách, pro které pracují nebo se kterými sympatizují, je to v pořádku.

Už se těm holkám nesmějí

Po mnohém zklamání jsem se na blogování vykašlala a snažila se věnovat jiným věcem. Uplynulo několik roků (celkem dost roků) a těm, kterým se dříve lidé posmívali, protože se fotily po ulicích v bundě od babičky (a dalších x bundách od dědečka, tety a neteře), se právě díky jejich vytrvalosti dostalo mediální pozornosti a uznání. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Když ony, tak já taky

Denně jsem začala navštěvovat „komerčně úspěšné“ blogy a YouTube kanály, až jsem si po roce řekla: „Když oni mají odvahu vydávat své tři holé a v každém článku opakující se věty za článek, proč bych si nemohla založit blog na své vlastní stránce a psát si tam bez cenzury, co chci?“

Proč, proč, proč?

A tak jsem to udělala. Napsala jsem první článek a spokojila se s tím, že ho vůbec publikuji. Napsala jsem druhý článek a byla jsem spokojená, protože si ho přečetli lidi kolem mě. Napsala jsem dvacátý článek a začala jsem se srovnávat: „Proč támhleta začala psát po mně a sledují ji stovky lidí, když píše to samé jako támhleta? Proč tamta má pod každým příspěvkem hned několik podobných vzkazů „jsi nejlepší, miluji tě, obdivuji tě,“ když je očividné, že nám čtenářům lže? Proč lidi koukají na alkoholové výzvy a nepřijde jim to trapné? Proč nejmíň čtené články na mém blogu jsou recenze podniků, na které jsem opravdu pyšná?“

Dejte nám pár tisícovek a budete PavlínaInOslo

Vždycky, když jsem nejvíc podléhala pochybnostem, jestli to, co na internetu vytvářím, má smysl, objevil se někdo, kdo mi chtěl za peníze poradit, jak mám vést blog a sociální sítě. Rozumím tomu, že blogy jsou i marketingový nástroj a že jsem do světa vysílala informaci, že i já chci být takovýmto nástrojem. Ale urazilo mě to. Což ve mně vzbudilo otázku, jestli já vůbec chci být někdy brána za nástroj, ať už jakýkoliv?

Pokec za jednu kávu

Situaci jsem prozatím vyřešila tak, že jsem oslovila známého z nakladatelství, který mi za kávu slíbil, že mi vysvětlí, proč můj blog navštěvují především moji známí (z dětství, ze škol, akcí...) a co bych musela udělat, kdybych to chtěla změnit. Takový přístup – známý mluví se známou – je pro mě ohledně něčeho tak citlivého, jako je můj blog, jediný možný. A ať se rozhodnu tak, nebo tak, stojí mě to jen setkání se známým a jednu kávu.

Pořád nevím, proč blog píši a do posledního okamžiku, než si sednu k notebooku a začnu psát, nevím, jestli bude i příští článek. Ale když ho píši, mám pocit, že jsem sama sebou a to mě vždycky alespoň 24 hodin dělá šťastnou.

A abych nezapomněla, už jsem dostala nabídku na spolupráci. A abych nezapomněla po druhé, urazila mě. Nejsem typka, co píše pro nějakou firmu zadarmo, nebo za „možný“ dárek, když ta druhá strana dostává zaplaceno.

Komentáře

Celkový počet komentářů: 3
  • Jana
    27. 11. 2015 1:05:51
    Podle mě si to nebereš ani v ak osobně, jako spíš uvažuješ o věcech víc do hloubky (a jsi bohužel v menšině). Stejně tak chápu, jak frustrující to může být. Bohužel se to netýká jen blogování, ale i byznysu, nabídky/poptávky, a vlastně celého lidství. Dávat lidem to co chtějí, nebo to čemu opravdu věřím? Prodávat kvalitu, nebo kvantitu? Být úspěšná pro hloupost, nebo vynikat moudrostí ale živit se krumpáčem? Život je plný podobných voleb pro každého z nás, a bohužel častěji jsou úspěšné ty jednodušší a prostoduché. Proč? Lenost, sobectví a chamtivost. To je výsledek mého osobního průzkumu. :) Jakkoli, patřím k těm, kteří přeze vseckověří v charakter a dobré jméno, ale to je ta méně "cool" cesta. :)) Tobě držím palce. Prima článek, po dlouhé době něco, co jsem dočetla až do konce, každé písmeno. Be yourself! www.jsemzena.eu & www.podnikavecesko.cz
    Přidat komentář
  • Lamič
    25. 11. 2015 20:03:43
    Podle mého názoru si to bereš zbytečně moc osobně. Osobně jsem ve sféře blogování celkem nováček, ale osobně něco takového jako "proč on tohle a támhleto a proč je vlastně já" moc neřeším. Řekl jsem si jasně, že blog budu dělat jako koníček a způsob, jak můžu navázat kontakt s novými lidmi, naučit se něco nového a vyjádřit své myšlenky. Hotovo, konec. Že se mi přes to povedlo i navázat kontakt s jednou firmu, pro kterou píši články, to už je takový příjemný bonus, ale určitě nešlo o prvotní cíl. Pokud tě to baví, piš. Pokud ne, vykašli se na to. Jednoduchý :)
    Celkový počet komentářů: 1
    • Pavlína Viktoria
      25. 11. 2015 22:31:14
      Ahoj Lamiči, díky Ti za názor. No, co mám na to říct. Prostě patřím k lidem, co všechno moc řeší. Věřím tomu, že společnost potřebuje lidi nad věcí i nás ostatní. Blahopřeji ke spolupráci.
      Přidat komentář
    Přidat komentář
  • Le fille Ash
    25. 11. 2015 19:26:28
    Moc pěkně napsáno... krásně mě to dovedlo k zamyšlení. :)
    Celkový počet komentářů: 3
    • Aneta
      26. 11. 2015 10:06:52
      Výborný článek! Trošku mi mě připomínáš...Vždycky jsem hrozně chtěla být spisovatelkou nebo novinářkou, měla jsem svůj blog na Denik.cz, takže něco obdobného jako ty na iDnes.cz a pak jsem se postupně přesunula k blogování:) a zas jsem na tom byla podobně jak ty "proč tahle holka začala psát až po mně a má daleko víc followerů?"...mně se tvůj blog moc líbí, piš dál takovéhle názorové články, alespoň se lišíš od ostatních a tím si pro mě zajímavá:)
      Přidat komentář
    • Petra
      26. 11. 2015 8:39:49
      Mám na to velmi podobný názor jako ty. Taky už bloguju nějakou dobu a nechápu proč lidi zajímá spíš to, co si na sebe někdo navleče když to dostal zadarmo, než skutečné názory. Ale jsem přesvědčená o tom, že je potřeba se vykašlat na to, jak to mají druzí. Dělat ten blog prostš jen pro radost a pokud to někdo ocení, bude to příjemný bonus. Měla jsem i období, kdy jsem stanovila plán, že budu přispívat i s kamarádkou obden, že to už si někdo musí všimnout, že máme co říct. Akorát jsem si přidala práce a výsledek za to nestál. Hlavní je dát do toho srdce a pak ti může být jedno, co na to ostatní. Pokud ale budeš dělat co tě baví, ostatní to časem ocení. Přeju hodně zdaru a pozitivního myšlení! Píšeš pěkně a máš co říct...
      Přidat komentář
    • Pavlína Viktoria
      25. 11. 2015 22:27:48
      Díky.:-)
      Přidat komentář
    Přidat komentář
Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář