úterý 30. září 2014 v 08:00 | štítky: Lidé Cesty Příběhy

Tahle pračka je moje

Najít si ubytování v Praze je fuška. Pro udělení koleje bydlím příliš blízko a pro okamžité setkání s možnými spolubydlícími zase daleko. Po zkušenosti z dřívějška se mi na kolej nechce. Nejsem milovník frotérství, divokých party ani hluku. Líbí se mi představa sdílení bytu s pár spolubydlícími, které budu poznávat v nejobyčejnějších lidských situacích. Protéká záchod? Super. Kdopak to asi vyřeší? Hanka, Lojza, anebo já? Od těchto radovánek mě dělí dálnice D5, potkání těch správných lidí, podepsaná smlouva, nastěhování se a očividně i osud.

Ubytování jsem začala hledat nejprve přes kamarády, příbuzné a známé. Bohužel většina z nich s vysokoškolským vzděláváním právě končí, nebo to rozjíždí někde jinde. Místo možnosti okamžitě se někam nastěhovat jsem dostala tipy na volné byty. Co si ale počít s volným bytem, když v něm nemám s kým bydlet? Napsala jsem si inzerát na všechny stránky typu nechcibydletpodmostem.cz či prosimbydlisemnouatminecozbydezestavebka.com. Můj inzerát vypadal asi takto: Jsem milá a krásná, svítím do rána, vedu si blog, nemám ráda játra. Pokud to cítíš podobně, napiš, můžeme spolu bydlet.

K mému údivu se lidí ozvalo poměrně hodně. Do zpráv mi popisovali kolik váží, jaké mají plomby, jak si myjí vlasy, co jí, s kým kamarádí, kde byli na dovolené a kdy si chodí lehnout. Ujišťovali mě, že jen se mnou chtějí sdílet jeden byt, či dokonce jeden pokoj a ať jim napíšu, že se jistě domluvíme. Odepsala jsem na první vzkaz. A nic. Odepsala jsem druhému zájemci. A nic. Napsala jsem třetí zájemkyni a obratem mi přišla omluva, že již s někým bydlí. V podobném duchu se nesly čtvrtá, pátá, šestá až asi třicátá odpověď.

Když už jsem téměř rezignovala, objevila se blonďatá dívka s dredem. Byla zajímavá, vtipná, rozuměly jsme si. Už už se schylovalo k realizaci společného bydlení, načež jsme zjistily, že jedna trvá na vaně a druhá na sprchovém koutě. Možné přátelství a potřebu bydlet převálcovala představa o koupelně. Naštěstí se objevily tři humanitně smýšlející dívenky, co hledaly čtvrtou k sobě. Písmena dala slovo, slova větu, věty dlouhý vzkaz a najednou jsem jela podepisovat smlouvu na byt. Když jsem se ráno vydávala na vlak, obdržela jsem SMS: Nezlob se, ale nakonec s námi bude bydlet jiná kamarádka.

Slzu mi zamáčkl e-mail od Radky, která bydlí v bytě 2+1 a věří, že bychom spolu mohly vyjít. Domluvily jsme se na setkání v onom nadějném bytě slibujícím útočiště před smogem a ruchem velkoměsta. V ranních hodinách jsem stála před cihlovým domem, zvedala jsem ukazováček ke zvonku a v tu chvíli zazvonil mobil. Radka mi volala, že pokoj, kde mám bydlet, je zamčený, neboť spolubydlící opouštějící onen pokoj zapomněla, že mám přijít. Projela jsem už 224 Kč, tak jsem se rozhodla byt navštívit i bez nakouknutí do svého hnízdečka.

Dveře mi otevřela stehnatá skorožena. Vysvětlila mi, že její věci jsou její, případné kamarádství mezi námi je nevhodné, vysavač a topení v koupelně nefunguje a občas se stává, že je byt vykraden. Jako čerstvě vylíhnuté mládě jsem koukala na prach spící na policích a skříňkách, na pavoučí pleteniny a na nepřítomnost toaletního papíru na WC. Mezi omdlením a smíchem šílence jsem byla informována, že budu platit půlku nájmu a energií i přesto, že slečna má větší pokoj a načerno zde bydlí její přítel. Při rozloučení mi slíbila zaslání videonahrávky pokoje ještě tentýž den. Žádná nahrávka nedorazila. A tak se mi v hlavě začala točit myšlenka, že jsem byla připravena i o bydlení, o které jsem vůbec nestála.

Jak to se mnou nakonec dopadne? Budu bydlet v některém z místních parků, nebo mi dovolí hodný domovník spát na nafukovací matraci ve sklepě mezi koly?

Komentáře

Žádné komentáře

Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář