Cesty

neděle 1. února 2015

Drž už hubu, vole

Joni Mitchell naučila Karen z Lásky nebeské citu, mě naučil Jaromír cítit se jako pobuda.

Zažít koncert Jarka Nohavici byl můj sen. Zpívá o maringotce, létech v cirkuse, o člověku, co zná osobně Egypťana Sinuheta, o vlacích, o Margot tyčince, o supermarketu… Chápejte, prostě zpívá o mém životě. :)

Můj manžel je Jarek

Lístky na koncert jsme...

úterý 30. prosince 2014

Modrá pusa

Seděla jsem na lavičce u náměstí a vyživovala se slunečními paprsky. V zorném poli žili svůj život lidé a větev stromu. Zapomínala jsem na to, kdo jsem, kde jsem a co zrovna dělám, když za mými zády promluvila žena. „Koukej, mezi těmi lidmi je teta.“ „Támhle?“ promluvilo dítě. „Ne, ta v těch džínách,“ odpověděla žena. „Támhleta?“ „Ne, přece támhleta s tím culíkem!“

Podívala...

čtvrtek 18. prosince 2014

Lék proti smutku

Asi už jste slyšeli o tom, jaký jsem velký koumák. Pořád nad něčím přemýšlím, škrabu se při tom na temeni a piji kafe. Nic lepšího, než že jaro je jaro a podzim je podzim, většinou nevymyslím. Ovšem i mistr tesař se jednou utne. Podařilo se mi učinit velký objev.

Venku bylo smutně, hlava se mi točila a do toho jsem musela oběhat...

pondělí 1. prosince 2014

Touláme se s kamerou

Koukali jsme z okna do šedivého, mokrého dne. Páťa držící náklaďák se na mě podíval a řekl: „Takhle to dopadne, když hodně piješ. Potom už jen čuráš a čuráš jako ten mrak.“

Nesnáším přihlašování se k tématům semestrálních prací. Vyučující vyřkne téma a my, studenti, se zběsile hlásíme, děláme dvojice a bojíme se, že kdo si počká, ten se...

pátek 21. listopadu 2014

Jak se nám otevřely hranice

Před pětadvaceti lety se otevřely hranice našim rodičům. Nám se otevřely teprve v sobotu.

Od chvíle, co jsem si udělala řidičský průkaz, jsem neseděla za volantem. A to ani v autodromu. Z řízení mám respekt, obdivuji kamioňáky, řidiče dodávek, autobusů a podobné mistry. Myslím si, že nemám řidičský talent, takže autovýlety pouze...

pátek 31. října 2014

Cesta k hrobu

Svátek zvaný Dušičky se přiblížil. Je čas nacpat rodinu do auta a s dekoracemi a svíčkami vyjet k hrobům.

Jak se listy na stromech vybarvují, přibližuje se všeobecně uznávaná událost. Lidé obvolávají příbuzné, nakupují dekorace ve specializovaných prodejnách, nebo si je vyrábí sami doma. Jak hlásí Základní listina práv a svobod, každý zesnulý má právo mít o Dušičkách...

pátek 17. října 2014

Doba běhu

Jednoho dne, až vy i já budeme jenom vzpomínkou, skupina vědců konstatuje, že naše doba byla dobou běhu. Není k podivu, když běhají sportovci a modelky. Ovšem skutečnost, že běhá už i váš soused, nutí k zamyšlení. Sice sprintuje jenom do hospody na pivo, ale i to se počítá.

Připadá mi to jako včera, co běhali pouze profesionální běžci. My ostatní jsme na ně koukali v...

úterý 30. září 2014

Tahle pračka je moje

Najít si ubytování v Praze je fuška. Pro udělení koleje bydlím příliš blízko a pro okamžité setkání s možnými spolubydlícími zase daleko. Po zkušenosti z dřívějška se mi na kolej nechce. Nejsem milovník frotérství, divokých party ani hluku. Líbí se mi představa sdílení bytu s pár spolubydlícími, které budu poznávat v nejobyčejnějších lidských situacích. Protéká záchod? Super....

neděle 28. září 2014

Houbařské žně

Chodit na houby mě děsně baví. Je to skvělá adrenalinová zábava. Nejdříve soutěžím se spoluhoubaři, kdo toho víc najde, pokud se nedaří, začnu smýšlet kolektivně a hraji se všemi houbaři v jednom týmu proti lesu. Celá záležitost s houbami by se dala vyjádřit otázkou: Bude les nadále přeplněný houbami, nebo budou naše košíky vrchovaté? Odpověď se dozvíme vždycky až na konci.

...

úterý 16. září 2014

Město perníku

O Pardubicích jsem vždycky slýchávala, že jsou hlavně městem perníku a až pak všeho ostatního. Tato tvrzení jsem brala velmi s nadsázkou a snad právě proto, abych je mohla vyvrátit, jsem se do Pardubic vypravila.

Vlak zastavil na nádraží přesně v celou. Než jsem stačila sejít rychlíkovské schůdky, vrazila mi nějaká stařenka do kapsy perníkového koníka. Ten koník byl...

Přejít na stránku: