Lidé

neděle 11. ledna 2015

Tomio Okamura a miska rýže

Politicko-společenská satira. #pitomio

sobota 3. ledna 2015

Tajemství růžové tašky

Helča měla zvláštní zvyky, přesto byla super kost.

Čekala jsem ve frontě na autobus. Jak je mým zvykem, sledovala jsem zavazadla všech lidí okolo. Na zemi ležely obyčejné černé kufry s kolečky i sportovní tašky. Mezi sporťáckými zavazadly se vyjímala růžová taška. U ní stála štíhlá slečna s kožešinovým límcem a bambulatou čepicí.

Ta žena bude...

středa 31. prosince 2014

Pohodový kuchař

Pohlreich, Babica, Kluci v akci, Ridi. To jsou první, kteří mě napadli, když se kamarádka svěřila, že chodí s kuchařem. V mé mysli byl kuchař něco mezi nevymáchanou hubou, vtipálkem, rýpalem, láskyplnou bytostí a byznysmenem. Postavu musí mít statnou, aby maso dokázal pořádně naklepat a vlasy krátké nebo žádné, aby si hosté nestěžovali na nevyžádanou surovinu v jídle....

úterý 30. prosince 2014

Modrá pusa

Seděla jsem na lavičce u náměstí a vyživovala se slunečními paprsky. V zorném poli žili svůj život lidé a větev stromu. Zapomínala jsem na to, kdo jsem, kde jsem a co zrovna dělám, když za mými zády promluvila žena. „Koukej, mezi těmi lidmi je teta.“ „Támhle?“ promluvilo dítě. „Ne, ta v těch džínách,“ odpověděla žena. „Támhleta?“ „Ne, přece támhleta s tím culíkem!“

Podívala...

středa 24. prosince 2014

Ve víně je veš

Bydlet v Krušných horách je mým snem. Každé středeční ráno bych vyšplhala na Klínovec, denně bych se koupala v Ohři, dýchala z plných plic a jednu nohu bych stále ztrácela kdesi za hranicemi. Naučila bych se pár německých písní a účastnila bych se všelijakých oslav. Prostě pohádkový život.

Stejně jako teď jsem seděla u svého notebooku. Zazvonil mi mobil....

čtvrtek 18. prosince 2014

Lék proti smutku

Asi už jste slyšeli o tom, jaký jsem velký koumák. Pořád nad něčím přemýšlím, škrabu se při tom na temeni a piji kafe. Nic lepšího, než že jaro je jaro a podzim je podzim, většinou nevymyslím. Ovšem i mistr tesař se jednou utne. Podařilo se mi učinit velký objev.

Venku bylo smutně, hlava se mi točila a do toho jsem musela oběhat...

čtvrtek 4. prosince 2014

Lásky z románů

Jinak to ani neumíme. Velká gesta, milostné verše, podivné nápady. Těší mě vědomí, že jsme to zatím přežili.

Všichni jsme divní

Své k svému, říká se. Není to vždycky rodová krev, co k sobě lidi přitahuje. Pojidlem je často jakési neviditelné kouzlo. V podstatě je jedno, kdo se do mého života jak dostal. Každý byl celkem rozumným člověkem, než mu láska zkratovala...

středa 3. prosince 2014

Igelitový sáček

Lidé se dělí na ty, co žijí nakupováním a na ty, co při nakupování umírají. Pro mě je nakupování otrava. Chtěla bych vlastnit Arabelin kouzelný prsten. Nemusela bych nic hledat, zkoušet, skládat, platit, pouze bych točila prstenem.

Bohužel prsten se ke mně nedostal, takže jako poslušný konzument tlačím týden co týden vozík po hypermarketu. Protože mě nakupování...

pátek 21. listopadu 2014

Jak se nám otevřely hranice

Před pětadvaceti lety se otevřely hranice našim rodičům. Nám se otevřely teprve v sobotu.

Od chvíle, co jsem si udělala řidičský průkaz, jsem neseděla za volantem. A to ani v autodromu. Z řízení mám respekt, obdivuji kamioňáky, řidiče dodávek, autobusů a podobné mistry. Myslím si, že nemám řidičský talent, takže autovýlety pouze...

pátek 14. listopadu 2014

Pyžamoví prodejci mě nemají rádi

Celý západní svět by se dal rozdělit na dvě skupiny. Na tu, co chodí spát v pyžamu a na tu, co spí na Adama, resp. na Evu, nebo si na sebe bere cokoliv, jen ne pyžamo. Stejně jako křesťanovi může vadit hinduista, některé pyžamáky štvou nepyžamáci.

Když jsem byla malá, moje maminka se snažila, abych věřila, že svět patří...

Přejít na stránku: