úterý 23. září 2014 v 08:00 | štítky: Věci Příběhy

Magický kolotoč

Někdy mám problémy s chováním. Naposledy se to projevilo, když do Plzně přivezli Magický kolotoč z Francie.

Poflakovala jsem se kolem katedrály svatého Bartoloměje, slunce pálilo a pracovití hoši kolotoč zrovna sestavovali. Bavilo mě sledovat, jak se kolotoč dává do kupy. Co oči nevidí, to srdce nebolí, říkává se. Odjela jsem tramvají domů a na nějaký čas jsem zapomněla, že hmyzí kolotoč vůbec existuje.

V den, kdy jsme s kamarádkou hledaly po Plzni ty nejlepší a nejlevnější boty na podzim, se celé náměstí zaplnilo lidmi. Boty nás přestaly zajímat a šly jsme jako správné zvědavky omrknout, co se děje. Stály jsme u kolotoče a nechápaly. Co se ksakru děje? Vedle nás se všichni rozplývali blahem nad francouzským skvostem a my na ně jen nevěřícně zíraly.

Doma jsem pak přemýšlela, proč je tolik lidí paf z jednoho kolotoče, když na Jiřího jich máme v Plzni plnou Doubravku. Ale chápejte, kdyby to byl obyčejný kolotoč, tak před ním nebude stát pan Forman s pivem a tvářit se, že je život přeci jen krásný. Vygooglila jsem si něco o kolotoči a začala jsem všechny přesvědčovat, aby se se mnou šli svézt na broukovi. Káťa nakonec souhlasila, a tak jsme vyrazily.

Koupily jsme si lístek a čekaly na jízdu. Než jsme se rozkoukaly, naše vyvolené hmyzáky zasedly děti. Čekaly jsme tedy na další jízdu. Během toho se k nám nahrnulo několik dětí. Těšila jsem se, až si sednu do kudlanky, jenže vedle stojící Janička chtěla taky kudlanku. Bylo jí sedm a měla vyhrnuté rukávy. Kudlanky jsem se proto v duchu vzdala. Místo ní jsem si vybrala červeného broučka. Před tím, než obsluha odstranila řetízek u vstupu na atrakci, nakročila jsem si pravou nohou, abych mohla rychle vystartovat.

Slečna sundala řetízek a já vyběhla. Jenže se mnou vyběhla i Káťa a asi tak dvacet malých dětí. Běžela jsem k červenému broukovi, ale ten už byl obsazen. Běžela jsem k modrému, taky byl obsazen. Poslední volný byl žlutý. Běžela jsem z plných sil, ale malý Pavlík běžel taky rychle a díky podlému manévru na brouka vylezl první. Nenechala jsem si to líbit a sundala jsem ho. On mě za to kopnul do nohy. Naštěstí jsem se pevně držela křídel, takže jsem nespadla. Pavlík měl na čtyřletého kluka velkou sílu v čelistech. Zavěsil se mi zuby do zadku a nechtěl povolit. Nakonec ho ze mě sundala maminka. Se slovy moudřejší ustoupí ho odvedla pryč. Poté se kolotoč rozjel a já si užila svou jízdu.

Jste někdy horší než malé děti?

Komentáře

Celkový počet komentářů: 1
  • Vendy
    24. 9. 2014 20:12:21
    Já to chápu... Ten kolotoč je totiž luxusní! Taky bych se rvala o kudlanku. Máš mojí podporu. :)
    Přidat komentář
Prosím, zadejte písmena, která jsou zobrazena na obrázku výše.
Není potřeba rozlišovat malá a velká písmena.
Přidat komentář